(Ne)zanedbaná péče

Někdo si může myslet, že jsem se zbláznila, když o tom vůbec píšu. Bere věci, které se chystám zmínit, jako naprostou samozřejmost. Pro někoho to tak je, pro jiného zase vůbec. A na obou stranách existují extrémy.

Je skupina lidí, kteří žijí, jak rádi sami zdůrazňují, přírodním způsobem. Odmítají různé technické vymoženosti a chemii a kosmetické produkty. To nemusí být samo o sobě problém, ale může. Pokud tito lidé zanedbávají péči a sebe sama a o své děti, může to být pro jejich pracovní a privátní okolí dost nepříjemné. Je to něco, co se netýká jen bezdomovců, kteří většinou žijí v podmínkách, kde si nějakou zvláštní a často ani tu nejběžnější hygienu nemohou dovolit. Týká se to lidí, kteří žijí v běžných životních podmínkách, mají střechu nad hlavou, tekoucí teplou vodu, jen prostě neshledávají nutným nebo je to ani nikdo nikdy nenaučil, tu teplou vodu pravidelně používat.
Z takového laxního přístupu k hygieně obecně mohou být dalekosáhlé nepříjemnosti. Ve škole, při zájmové činnosti nebo v práci šíří tito lidé kolem sebe zápach nemytých těl a potu, mají mastné vlasy, často neupravené, špinavé oblečení, nestříhané nehty a mohou šířit mezi ostatní třeba vši. U dětí to pak většinou vede k tomu, že se stávají centrem posměchu ostatních a jsou odsunuti z kolektivu na jeho okraj, nikdo si s nimi nechce povídat ani hrát. Dospělí to většinou neřeší, těm bývá jedno, zda je s nimi někdo v kontaktu nebo ne, málokdy je to trápí. Ale u dětí to může mít podstatný vliv na jejich další vývoj a začleňování se do společnosti.

Bohužel i v tak relativně vyspělé společnosti, jakou jsme, je toto stále ještě poměrně běžný problém. Vyskytuje se o něco více na venkově, kde lidé tu hygienu přeci jen řeší méně. Ale i ve městech na tyto jedince narazíte. Mýt se jednou týdně, to prostě nestačí.